Kristýna Trpková: VETŘELEC
Nejlepší českou detektivkou byla v loňském roce vyhlášena Stvůra, kterou napsala mladá autorka Kristýna Trpková. Od poroty České sekce Asociace autorů detektivní literatury za ni získala Cenu Jiřího Marka.
Autorka Stvůry brzy připravila další případ s ústřední dvojicí vyšetřovatelů Laurou Linhartovou a Adamem Benešem – Vesnici. A nyní přichází – do třetice všeho dobrého – Vetřelec!
V domě na okraji Holic jsou nalezena tři těla: mladí manželé a jejich tříletá dcerka. Byť nejdřív vše nasvědčuje tomu, že chladnokrevnou vraždu má na svědomí jedna z obětí, brzy se ukazuje, že místo činu bylo pouze narafičené.
A že rodinu, která jako by vypadla z reklamy na štěstí, někdo dlouhé týdny, možná i měsíce, sledoval. Komisařka Laura Linhartová postupně odhaluje, že tahle rodinná idylka byla pouze zdánlivá, a na povrch vyplouvají přísně střežená tajemství, o kterých se neměl nikdy nikdo dozvědět. Jak vysokou daň si vyžádají? A kolik nevinných životů budou nakonec stát…?
Slavnostní křest knihy Vetřelec proběhl v paláci knih LUXOR v Praze na Václavském náměstí. Kmotrou se stala herečka Zuzana Kajnarová (na foto vlevo).
Ukázka z knihy:
„Fajn. Takhle mi to zatím stačí.“ S dalším dotazem se Laura obrátila na Šedaje se Seidlovou: „Našel se někde dopis na rozloučenou?“
Oba kriminalisté zavrtěli hlavou.
„Takže sebevraždou si zatím stoprocentně jistí nejsme?“ odtušila.
„Jistí si momentálně nemůžeme být ničím,“ odvětil nadřízený, obě ruce stále zastrčené v kapsách. „Nicméně co se mě týče, na první pohled se mi to jeví jako dvě vraždy a jedna sebevražda. Ale jak všichni víme, první pohled mnohdy klame. Moudřejší rozhodně budeme po podrobnějším ohledání a pečlivém prozkoumání všech zajištěných stop. Nalezenou zbraň technici pošlou na balistiku a manželčiny ruce a oblečení otestují na přítomnost střelného prachu. Každopádně zatím vše nasvědčuje tomu, že vraždila ona. Jsme tu už skoro dvě hodiny, a dosud jsme nenašli stopy po zápase ani známky násilného vniknutí. Nic, co by svědčilo o přítomnosti nějaké další osoby.“
„Jasně,“ opáčila, nedůvěřivý pohled stále upřený na tu ženu. „Co je ta pistole zač?“
„Vypadá to na Glock 19, třetí generace, ráže 9 milimetrů Luger. Budeme muset zjistit výrobní číslo a ověřit, kde k ní přišla. Podle centrálního registru totiž ani jeden z manželů nebyl držitelem střelné zbraně. Zbrojní průkaz neměla ani ona, ani on.“
„Technici zatím prohledávají místnosti v domě,“ dodala pohotově Seidlová. „Soustředí se především na manželčiny osobní věci, jestli mezi nimi neobjeví nějaké vodítko, které by nám pomohlo upřesnit, jak se k té zbrani dostala.“
„Hm,“ zamručela Laura a zamyšleně upřela zrak zpátky k ženiným rukám. Znovu si zkoumavě prohlížela drobné detaily kolem bezvládného těla a nemohla se ubránit pocitu, že tady něco nehraje.
Kde matka malého dítěte, zjevně zhýčkaná panička žijící v přepychovém domě, přehnaně pečující o svůj zevnějšek, přišla k tomuto typu střelné zbraně, který běžně využívaly spíše zahraniční policejní složky? napadlo ji okamžitě. Měla se střelnými zbraněmi nějaké zkušenosti, přestože zbrojním průkazem nedisponovala? Uměla je ovládat? Nepřipadala jí jako ten typ…
A i kdyby byla jednou z těch žen, které se o střelné zbraně zajímají – nebylo by i tak jednodušší použít při útoku na manžela nůž, mnohem snáze dostupný? A pak si v tichosti, někde stranou, umíchat koktejl z nějakých volně prodejných prášků a celý jej do sebe překlopit – ostatně tak, jak to sebevražedkyně ženského pohlaví povětšinou dělají? Opatřit si v dnešní době nelegálně drženou pistoli už sice nebylo bůhvíjak složité, nicméně pořád to pro mladou a půvabnou ženu, jež svým vzhledem připomínala rozmazlenou modelku, křehkou spanilou květinku, bylo mnohem komplikovanější než použití nástrojů, které se zcela běžně a absolutně bez výjimky (a nutno podotknout, že mnohdy v hojných počtech a v nejrůznějších variacích) vyskytují naprosto v každé domácnosti.
I když jí to vrtalo hlavou, nakonec své rozporuplné úvahy odložila a rozhodla se nad nimi alespoň v několika následujících minutách dál zbytečně nespekulovat. Nyní se musí soustředit výhradně na místo činu…
Kristýna Trpková (*1996) vystudovala Gymnázium Dr. Emila Holuba v Holicích, kde v současné době žije i s rodinou. Na univerzitu kvůli nepřiznivé rodinné a finanční situaci pokračovat nemohla, takže hned po maturitě nastoupila na pozici administrativní pracovnice a disponentky zákaznického servisu; poté ji čekala mateřská dovolená. Pravě tehdy se začala věnovat psaní detektivních románů. Kromě toho také rediguje překladovou literaturu.
Za prvotinu Stvůra získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku 2021 a ve svých šestadvaceti letech se tak stala nejmladší držitelkou tohoto oceněni.
Již vyšlo:
STVŮRA (Kalibr – 2021)
V Holicích je nalezeno surově zbité a rozřezané tělo mladé dívky. Vyšetřování se ujímá výkonná a cílevědomá komisařka Laura Linhartová, nepříliš populární mezi svými spolupracovníky, spolu s novým kolegou Adamem Benešem. Hlavním podezřelým se stává nedávno usvědčený vrah, který má na svědomí podobnou vraždu. Shodné znaky mezi oběma případy jsou sice nepřehlédnutelné, ale brzy se ukazuje, že jde o podobnost pouze zdánlivou. Na scéně se objevuje neznámý vrah číslo dvě a dvojice kriminalistů se pouští do zapeklitého vyšetřování plného nečekaných odhalení.
VESNICE (Kalibr – 2022)
V polích nedaleko obce Lipová jsou objeveny lidské ostatky. S největší pravděpodobností patří jednomu z pohřešovaných dětí, které zde během uplynulých let beze stopy zmizely. Nejenže vše nasvědčuje tomu, že chlapec byl dlouhé roky vězněn někde bez přístupu na denní světlo, dokonce se zdá, že se i navzdory rozsáhlému pátrání a nejrůznějším hypotézám policistů vesnici nikdy neopustil. Kriminální komisařka Laura Linhartová a její kolega Adam Beneš znovu otevírají dávno odložený případ a pouštějí se do dalšího napínavého vyšetřování. Je možné, že se pachatel ukrývá mezi zdejšími obyvateli? A existuje naděje, že jsou zbylé dvě děti ještě naživu…?
