Martina Skala letos v létě podnikla expedici, která zní jako splněný sen každého dobrodruha. Její jezdecká výprava napříč Mongolskem, od pouště Gobi až k ruské hranici, trvala 25 dnů a vedla přes tisíc kilometrů náročného terénu. Martina na cestě střídala koně, velbloudy, jaky i soby a překonávala náročné podmínky, od dusivých veder po divoké bouře. „Vstávali jsme kolem páté ráno, sbalili spacáky a vyrazili. Každý den byl jiný, ale zároveň nesmírně osvobozující,“ vzpomíná Martina. Při obědových přestávkách, které si užívala jako pikniky pod širým nebem, se ochlazovala v řekách, kdykoli to bylo možné. „Mongolští koně nejsou zvyklí na šustivé zvuky, takže pláštěnky jsme nechali v batohu – byla to volba mezi bezpečností a pohodlím,“ dodává s úsměvem.
Martina cestovala s mezinárodní skupinou žen z celého světa, které musely prokázat nejen jezdecké schopnosti, ale i odhodlání zvládnout takto náročnou trasu. Doprovázela je i lékařka, která pomáhala zvládnout drobné i vážnější úrazy – ty totiž nebyly výjimkou. Jeden člen týmu si zlomil žebra po pádu z velblouda, jiný utrpěl zranění klíční kosti. Martina navzdory zlomenému obratli v jízdě pokračovala – až rentgen po návratu domů odhalil, jak vážné zranění ve skutečnosti bylo.
Sama přiznává, že mongolská divočina změnila její pohled na život a komfort. Život ve stepi, kde nomádi stále žijí podle prastarých pravidel, jí připomněl jednoduchost, kterou považuje za důležitou. „Doma jsme obklopeni spoustou zbytečností,“ říká Martina. Setkání s pohostinnými nomády ji hluboce zasáhlo a přimělo přehodnotit náš často uspěchaný a materiálně orientovaný životní styl.
Její zážitky v Mongolsku přinesly mnohá dobrodružství i kuriozity. Například tradiční velbloudí vodku, kterou si oblíbil i celý tým, konzumovali s nomády při každé oslavě. „Vodka z velblouda chutná lehce, jako voda,“ popisuje Martina a dodává, že nebylo snadné nasednout na velblouda a pokračovat v jízdě pod vlivem alkoholu, když teploty dosahovaly 37 °C.
Celá výprava se nesla v charitativním duchu na podporu hipoterapie, což je léčebná metoda využívající pohyby koně k rehabilitaci a zlepšení fyzické i psychické kondice. Tato forma terapie je obzvlášť prospěšná pro děti s tělesným postižením nebo poruchami autistického spektra, neboť pravidelný kontakt s koněm a jeho rytmický pohyb přinášejí jedinečné stimuly pro svaly i smysly.Martina se stala tváří kampaně na podporu hipoterapie, kterou lze podpořit přes platformu EasyFunding – projekt, který umožňuje snadné a transparentní financování podobných iniciativ. Sbírka bude zakončena slavnostním galavečerem 28. listopadu v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Více informací o kampani naleznete zde.
Další kroky Martiny směřují do Prahy, kde ji čeká řada kulturních a charitativních aktivit. V listopadu proběhne křest jejího nového románu Klub kamzíků.
