Sametový domov ale není jen o válce, uprchlictví a asimilaci, ale i o rodině, pubertě, češství a „počešťování“.  Také o zásadních životních rozhodnutích… 

„Protože 5. duben boří jednotvárnost, protože
5. dubna může mít každou ponožku jinou, protože 5. duben je nejlepší den v roce,“ píše Vesna Evans v knize Sametový domov.

 
Anotace

Vesna Evans, Sametový domov

Jedenáctiletá Mája se po úprku z válečného Sarajeva ocitá se svým dvojčetem Adinem a rodiči v České republice. I když zpočátku nechápe, proč musela svou zem i kamarády opustit, časem si českou kulturu i komplikovanou češtinu nečekaně zamilovává. Ale pocit provinění, že nechala babičku v okupovaném území, je jí neustále v patách… Ani Májini rodiče to nemají jednoduché. Přišli o rodinu, peníze i vlast, ale i v cizí zemi musí fungovat a postarat se o budoucnost svých dětí. Silný příběh čtyřčlenné rodiny, která je nucena najít si nový domov, obsahuje autobiografické prvky a nabízí netradiční pohled na Českou republiku a její kulturu.

Na foto se spisovatelkou knihu křtili Daniela Fischerová, Arnošt Goldflam, moderovala Adéla Jurečková

Vesna Evans o knize

Téma uprchlictví mě přirozeně zajímá a v průběhu svého dospělého života jsem s uprchlíky pravidelně dobrovolničila. Pak přišla „uprchlická krize“, kdy jsem s překvapením zjistila, že se řada Čechů uprchlíků vyloženě bojí, přitom většina lidí žádného uprchlíka ani nezná. Předpokládám, že za to může strach z neznáma, že si běžný občan vůbec nedokáže představit, jaké to je migrovat z donucení a usadit se v neznámém prostředí, kde musíte budovat všechno od začátku, bez pomoci přátel a příbuzných, bez znalosti jazyka a kultury. Vždycky jsem si říkala, že se málo mluví o procesu adaptace cizinců, a vadilo mi, že do dialogu nebyli zapojeni ti, kteří si integrací do zdejší společnosti prošli, jsou tu doma a už třeba mají i české občanství. Ti, kteří nic podobného nezažili, můžou litovat toho, kdo poznal válku, přišel o majetek, o příbuzné…, ale málokdo si uvědomí, že běženci mají k tomu všemu i úplně běžné starosti, že musí v tak nejistých podmínkách zařídit bydlení, práci, školu, že i jejich děti zlobí, že chtějí hračky, jako mají ostatní děti, že prochází pubertou, že se jim nedaří ve škole… A když se dospělí najednou nedorozumí, automaticky jako by klesne i jejich inteligence – zařizování běžných věcí je mnohanásobně komplikovanější, nedokážou vlastním dětem pomoct s úkoly, jejich diplomy jsou jim k ničemu… A do toho všeho, místo aby měli po ruce rodinu, která by jim pomohla, tak je rodina daleko, třeba ve válce, a tak obrovská starost a stres navíc. Chtěla jsem teda využít vlastních zkušeností a skrze fiktivní příběh opírající se o mé zážitky, vzpomínky, dopisy a deníky zkusit zachytit jak komplexnost uprchlického statutu, tak nechtěné přijetí nové kultury.

Vesna Evans se narodila v roce 1982 v Sarajevu. Roku 1993 kvůli válce uprchla s rodinou do Prahy, kde zůstala. V roce 2009 absolvovala Soukromou vysokou školu Josefa Škvoreckého, obor tvůrčí psaní. Pod původním jménem Vesna Tvrtković vydala sbírku povídek Ani ve snu, novelu Idioti 21. století a její povídka Ze strachu byla zařazena do povídkového souboru Nauč mě milovat. V současné době žije střídavě v Česku a Norsku.