Kriminální seriály zasazené mimo hlavní město zažívají v posledních letech velký boom. Čím si to vysvětlujete?
VRATISLAV: Pro dobrou detektivku není důležité jen samotné pátrání, ale také postavy a jejich svět. Proto dává smysl situovat případy na různá místa Česka, hledat neokoukaná, autentická prostředí. V našem případě to byla Vysočina. Protože je Vysočina opravdu krásná a různorodá, podařilo se nám najít skvělá místa.
PETR: Prahu už všichni znají, chtějí se podívat taky někam jinam. Myslím, že to souvisí i s velkým boomem vnitrostátní turistiky. Lidé ví, že máme v zemi mnoho krásného i mimo Hradčany. A tvůrci se na tuhle poptávku pokouší odpovědět. Scénáře jsme upravovali pro krajinu a konkrétní místa. Po Vysočině jsme
toho docela dost najezdili, takže při dokončování hodně pomohlo, že už člověk měl v hlavě, kde se bude situace nebo příběh odehrávat. Prostředí je pro nás jedna z hlavních postav, takže hodně pomohlo, když jsme i tuhle „postavu“ měli obsazenou.
V čem je Odznak Vysočina v tomto ohledu jiný? Jak chcete docílit toho, aby vystoupil z řady?
VRATISLAV: Vysočina je krásná, současně syrová a opravdová. Obecně tu lidé drží víc spolu. V Odznaku
Vysočina nesledujeme jen policejní vyšetřování, soustředíme se i na vztahy postav a jejich soužití. Naše případy se týkají aktuálních společenských problémů, zajímají nás lidé a jak na ně jednotlivé kriminální kauzy dopadají, ale hlavně jak je společně řeší. Důležitá je naděje, že věci dobře dopadnou. Jak říká jedna z našich hlavních postav, kapitánka Dana Skálová, život přináší spoustu problémů, ale společně je dokážeme vyřešit.
PETR: Já tu odlišnost vidím hlavně v lidskosti, na kterou dáváme velký důraz. Případy naše postavy zasa‑
hují, přemýšlejí nad nimi nebo nad tématy, která ty případy otevírají a nějak se týkají jejich životů. Stejně
tak pachatelé pro nás nejsou jenom zločinci, jsou to lidé, kteří se nějakým způsobem dostali do situace, kterou špatně vyřešili. Hodně jsme vycházeli z úhlu pohledu naší hlavní konzultantky a velké inspirace kapitánky Renaty Mikové. Celý život vyslýchá vrahy, násilníky, specializuje se na řešení násilí na dětech, a přesto vždycky říká: I vrazi jsou lidské bytosti, a tak se k nim musíme chovat. Stejně tak přeživším těch trestných činů se snaží pomáhat. S některými je v kontaktu ještě dlouho po uzavření případu. To pro nás bylo hodně silné a chtěli jsme to dostat i do našeho seriálu.
Hlavní dvojici tvoří tentokráte ženy. Vsadili jste na méně známé tváře a obsadili Moniku Hilmerovou a Simonu Zmrzlou. Není to vzhledem k divákovi trochu risk?
VRATISLAV: Naopak. Obě jsou skvělé herečky, jsou neokoukané, svým postavám přidávají velmi zábavnou
rovinu. Věřím, že si je diváci okamžitě oblíbí.
Rád pracujete s celospolečenskými tématy. V seriálu obě hlavní hrdinky převracejí klišé o mladé neukotvené volnomyšlenkářce, která kašle na pravidla, a starší zkušené kolegyni, která ji vede a ukazuje jí, jak profesní a možná i soukromý život nasměrovat. Tady je to přesně naopak. Proč vás zaujalo zrovna tohle téma a máte pocit, že k něčemu takovému postupně dochází i ve společnosti?
VRATISLAV: Chtěli jsme ukazovat současný život, současné problémy a postavy. A vyhnout se zavedeným klišé. Naštěstí skutečný život má ke klišé daleko. Takže ačkoliv jsou naše hlavní hrdinky originální osobnosti, diváci se v nich určitě poznají.
PETR: Klišé není zajímavé pro nás a nebylo by zajímavé ani pro diváky. Snažíme se takhle dívat nejen na naše hlavní postavy, ale i na témata, která řeší a vyšetřují. Fungování a nefungování rodiny, problémy s drogami, s exekucemi… Nechceme kázat nebo komentovat zásadní společenská témata, chceme spíš nabídnout trochu jiný úhel pohledu, než na který jsme zvyklí.
Do dvou případů budou někteří z kriminalistů zataženi i osobně, protože oběť znali. Konzultujete podobné situace s odborníky z policejního prostředí a postupujete podle předpisů, nebo je třeba v rámci umělecké licence občas třeba udělat zkratku a standardní postupy trochu „ohnout“?
VRATISLAV: Vlastně všechny případy v seriálu se našich postav nějak dotýkají, ať už přímo členů policejního týmu, nebo lidí jim blízkých. Se zločinem to tak je, vždycky někoho zasáhne, někomu změní život. A nás právě tyhle příběhy zajímají, sledujeme oběti, ptáme se, proč se zločin stal a jak se vyrovnat s jeho důsledky. Při psaní často vycházíme z reálných případů, konzultujeme je s policisty, psychology, ale i dalšími profesemi. V jedné epizodě hrají velkou roli vlci, tu jsme konzultovali s ochránci a veteri‑ náři. Ale naším hlavním konzultantem je skvělá paní kapitánka Renata Miková z Českých Budějovic. To je naše hvězda. Jejím přístupem k práci jsme se hodně inspirovali.
PETR: S ohýbáním je to složité. Skutečnost je často příliš banální, nebo naopak neuvěřitelně šílená. Divák by se nudil a připadal si ošizený, případně by nám to prostě nevěřil. Takže ze skutečných případů vycházíme často, některé kopírujeme opravdu hodně, ale jindy prostě musíme přidat kličku, nebo naopak něco zjednodušit, ubrat, aby si divák příběh užil. Ale všechny scénáře čte a doplňuje poznámkami kapitánka Miková, takže nikdy nejsme naprosto mimo realitu. Zrovna zkušenost, kdy vyšetřovala vraždu někoho, koho znala, má za sebou taky.
Tvůrci
Producent: VRATISLAV ŠLAJER, BIONAUT
Koncepce seriálu: VRATISLAV ŠLAJER, PETR KOUBEK
Režie: PAVEL SOUKUP A ANDY FEHU
Scénář: PETR KOUBEK, LUCIE VAŇKOVÁ, ŠTEFAN TITKA,
MARTA FENCLOVÁ A EVA TAUBROVÁ
Kreativní producent za TV Nova: IVA JESTŘÁBOVÁ
Hudba: JIŘÍ HÁJEK
