Pro současnou dobu je typický technický i kulturní pokrok. Tradice a jejich uchovávání jsou tak často odsouvány na druhou kolej. Naštěstí stále existují místa, kde se i nadále poctivě dodržují zvyklosti a hodnoty našich předků. Jedním z nich je pivnice U Černého vola v Praze. V domě na Loretánském náměstí nedaleko Pražského hradu byl od jakživa šenk, později hostinec. Sdružení za zachování hostince U Černého vola se již celá desetiletí daří tuto kultovní hospůdku a jejího staropražského ducha zachovat. Pivnice tak, jak ji známe dnes, byla otevřena v roce 1965 a od té doby se zde také čepuje pověstně dobrý Velkopopovický Kozel. I to je důkazem, že dobré věci je lepší neměnit. Někteří lidé se tohoto kréda drží, a tak si i dnes díky poctivé práci pivovarských a výčepních můžete U Černého vola vychutnat nejen správně načepovaného Kozla, ale také ráznou atmosféru staročeské šenkovny.
Dům U Černého vola byl postaven ve třetí čtvrtině 14. století jako součást hradčanského předměstí. Poznáte ho snadno, jako jediný v ulici totiž nemá a nikdy neměl podloubí. Také na první pohled zaujme svým domovním znamením. Uvnitř domu se ukrývá sál s klenutým stropem, vymalovaný erby a plný dubových stolů a lavic. Historickému interiéru dominuje původní socialistický výčep. Skrz malé okenní tabule sem projde jen velmi malé množství světla, které dokresluje tradiční atmosféru staré hospody. Stůl přímo před výčepem je pak určen výhradně pro štamgasty. „Štamgasty zde byli od jakživa lidé, kteří bydleli kolem. Dnes bohužel celá řada okolních domů zeje prázdnotou. Starousedlíků, které byste spočítali na prstech jedné ruky, zůstalo jen pomálu. Ale ani ti, kteří se odstěhovali, na pivnici U Černého vola nezanevřeli a často ji navštěvují,“ říká vedoucí pivnice pan Martin Benda.Během dne, kdy sem chodí převážně štamgasti a další pravidelní hosté, zde vládne klidná atmosféra. Ve večerních hodinách je však pivnice zaplněná do posledního místa a místností se rozléhají vřelé diskuze nad půllitrem dobře vychlazeného Kozla. Moderní vymoženosti jako rezervace stolů, placení kartou nebo anglicky psané jídelní lístky, zde samozřejmě nehledejte. Pokud tedy nenajdete místo na sezení, nezoufejte a dopřejte si alespoň pivo na stojáka. K pivu si můžete objednat také pochoutky, jako jsou utopenci, pivní sýr, topinky, klobásky, párky, tlačenku s cibulí nebo třeba matjesy.
Ze známých osobností sem pak čas od času zavítá duo komiků Richard Genzer a Michal Suchánek, herci Pavel Liška, Hynek Čermák nebo Leoš Noha. Pivnice si také zahrála ve filmu „Adéla ještě nevečeřela“, ve kterém se zde na pivo zastavil komisař Ledvina s Nickem Carterem.
Šenk, později hostinec, byl v tomto domě od nepaměti. Za první republiky, přesněji od roku 1905, zde působil hostinský Josef Brinda, který byl pověstný oslovováním hostů jadrnými přízvisky a tituly. Jeho zvykem bylo, že mu host nesměl podat prázdný půllitr. Odnesl ho pouze v případě, že ležel na stole a na pivním tácku. Pivo se tu čepovalo a ošetřovalo poctivě, a tak tu bylo neustále plno. Kromě výborného piva se nabízely také buřty s cibulí, naložené rybičky a podobné lahůdky.
Po sametové revoluci hrozilo, že se dům i s hospodou stane součástí tzv. malé privatizace. Místní obyvatelé se obávali, že s přesunem do soukromého vlastnictví tradiční pivnice zanikne nebo se z ní stane pro ně cenově nedostupná luxusní restaurace. Z tohoto důvodu vzniklo sdružení pro zachování hostince. Jeho členové napsali dopis tehdejšímu ministrovi privatizace Tomáši Ježkovi s prosbou o vyjmutí domu z privatizace. Na oplátku slíbili, že se o hospodu postarají a zachovají jejího staropražského ducha a přijatelné ceny pro hosty. Veškeré výnosy pak věnují sousední škole Jaroslava Ježka pro nevidomé. Tak se také stalo a za jejich příspěvky mohla škola pořídit mikrobus, dřevěná vodicí madla, která jsou pro nevidomé nepostradatelná, a další užitečné věci. Jedním ze zachránců šenku a dlouhodobým štamgastem byl také spisovatel, politický vězeň a disident Karel Pecka.
Dlouhá léta byl vedoucím hospody pan Bohumil Landergot. S jeho odchodem do důchodu v roce 2011 hrozilo, že Černý vůl o svůj tradiční provoz přeci jen přijde, neboť jiný zájemce nabídl vyšší nájem. A tak podruhé zasáhlo Sdružení za zachování hostince U Černého vola a vznikla petice na záchranu podniku, kterou podepsali tisíce lidí. Radní první městské části se proto rozhodli nájemní smlouvu stávajícím provozovatelům za nezměněných podmínek prodloužit a zachovat tak kultovní pražskou hospodu. Na přání odcházejícího vedoucího se novým stal pan Martin Benda, který v pivnici pracuje již dlouhých 22 let. Nový provozní samozřejmě pokračuje v uchovávání tradic a podpoře školy pro nevidomé. „Jsme rádi, že se nám daří dělat dvě dobré věci naráz – uchovávat tradičního ducha naší pivnice a přispívat na dobrou věc,“ říká skromně vedoucí pan Benda a dodává: „Víte, s mnohými jinými tradičními pražskými pivnicemi to nedopadlo takhle dobře.“
Hospodu U Černého vola najdete na Loretánském náměstí. Nejlépe se k ní dostanete tramvají číslo 22, stačí vystoupit na zastávce Pohořelec, nebo příjemnou procházkou z Malostranského náměstí Nerudovou ulicí. Otevřeno je každý den od 10 do 22 hodin.
