Iveta Vítová (35) zraje jako víno. I přes to, že cvičení moc nedá, je štíhlá jako laňka. Jí zdravě, ale sladkému se nevyhýbá, sice úplně neholduje masu, není ale vegetariánka a naopak, k masu svou dcerku Anetku (5) vede… co je tedy tajný Ivetin recept na krásnou postavu, kterou by jí mohla po dítěti závidět každá žena?
Za vše mohou geny!
Ano, nejsou to ani diety, ani tvrdá dřina při cvičení! Za vše mohou geny, tedy rodiče… „Mám to štěstí, že mám postavu po rodičích. Jak mamka, tak táta jsou štíhlí a vysocí, tak se stačí jen udržovat.“
To nás ale neodradilo od toho, abychom nepátrali dál. A tak kromě genů jsme našli další lapače tuků! Úklid, velký dům a Ivetina citlivost na pořádek…. K tomu akční dcerka, která neposedí a manžel, který stále něco vymýšlí!
Iveta se netají svým citem pro pořádek. „Nedá mi to, mám ráda čisto, a navíc touto vlastností u nás v rodině jsem obdarovaná zřejmě jen já,“ směje se Iveta. „A tak pořád někde něco poklízím, pořád někde poletuji,“ dodává. „A kdo má domeček ví, o čem mluvím. Začnete na jedné straně a jak skončíte na druhé, můžete začít od začátku“.
„K tomu dcerka Anetka je čilé dítě, neposední, nepostojí, stále něco vymýšlí, a tak jsem vlastně v pohybu a běhu pořád.“
Na nudu jí i Anetku moc neužije. „K adrenalinu máme na rozdíl od manžela daleko, tak se bavíme klasicky po česku, kolo, koupání, procházky, hřiště… Já si chodím na hodiny jógy, dcera na dětskou gymnastiku a cvičíme pak doma i s Anetkou, to nás baví. Posilovnu ani žádné stroje u nás nenajdete, tomu se zdárně vyhýbám,“ směje se Iveta.
A jak Iveta trávila léto? Izrael, s rodinou Chorvatsko, a pak hezky česky – Šumava i Krkonoše.
„S Anetkou jsem na začátku léta vyrazila do Izraele. Mám tam kamarádku, tak jsem se rozhodla, že jí s dcerkou navštívím a díky tomu se podívám do země, kam bych se jinak asi nedostala. Zkraje jsem pobyt v této destinaci dost zvažovala, přeci jen, není úplně nejvhodnější doba, ale kde je dnes bezpečno – tak jsme nakonec vyrazily. A užily jsme si to parádně. Tel Avivem jsem byla zcela okouzlena. Libí se mi nejen to město samotné, ale i ten specifický životní styl. Pláže, krásné moře, všude plážové hřiště, otevřené posilovny i cvičiště… Na pláži se odehrává snad vše, lidé jsou tam hrozně milý a uvolnění“.
V Jeruzalémě Iveta byla jen na skok, na půl dne. Stihla aspoň rychle navštívit hlavní památky, Zeď nářků… Co si přála Iveta, zůstává skryto, ale Anetka se pochlubila svým přáním, přála by si miminko!
„Ano, Anetka má teď období, že si přeje jen miminko. Ale stejně tak, a i víc, si přála i koťátko, štěňátko…,“ směje se Iveta. „Nejprve přišla se štěňátkem. To jsem jí vysvětlila, že ještě nejde. Pak přišla s koťátkem. I tam jsme byli v rámci vysvětlování, proč to nejde, úspěšní. Jen u miminka nám tak trochu argumenty dochází,“ směje se Iveta.
Tak tedy, bude mít Anetka brzy sourozence?
„Nikdy jsme se netajila, že chci mít děti dvě a manžel není proti, tak uvidíme. Necháme to asi trochu na osudu, protože mám pocit, že na dítě není prostě nikdy ta vhodná doba a vždycky ještě něco chcete stihnout,“ dodává.
