Čtení dětem a s dětmi je velmi důležitý sociální prvek, který bychom měli najít v každé rodině. Trochu suchopárná poučka, která ale říká pravdu. Čtení dětem a s dětmi přináší unikátní emocionální prožitky při objevování „nových světů“, ovlivňuje pozitivně vzájemné vztahy, stejně jako zájem dětí o čtení a poznávání. Pravidelná „chvilka s knihou“ obohatí rodiče i děti a dětem navíc vtiskne dobrý zvyk do budoucího života.
Samotné předčítání pohádkových příběhů pomáhá malému dítěti utvářet svou fantazii, orientovat se ve složitějším příběhu, udržet pozornost a zároveň spolupracovat s rodičem. Poslechem si dítě vytváří a osvojuje slovní zásobu.
Vztah ke knize se samozřejmě vytváří postupně – začíná se většinou obrázkovými knížkami, a až poté nastupuje samotný text. Kniha a předčítání knih pomáhá dětem i v období jejich prvních vzdorů a v období “proč?“ V knihách najdou mnoho příkladů, jak se řeší životní situace, stejně jako spoustu odpovědí na svoje všetečné otázky.
Dítě, které je od mala v blízkosti knih si k četbě najde daleko snáze cestu i v dalších letech svého života a stane se pro něj samozřejmostí.
„Mám dvě děti a oběma od malinka čtu. Máme to jako pravidelnou chvilku jen pro sebe, u knížek si i hodně povídáme. Čteme každý večer, o víkendech i ráno, a když je přes den chvíle, děti si samy berou svoje knížky a jdou prohlížet nebo číst,“ říká Petra Miterová, maminka dvou dětí ve věku 8 a 6 let.
Z prvního celostátně reprezentativního průzkumu zaměřeného na četbu a vztah dětí ke knihám, který v roce 2013 uskutečnila Národní knihovna ČR, vyplynulo, že nejdůležitějším momentem budování vztahu dítě a kniha je právě doba, kdy jsou děti malé. Celých 12 % českých dětí přitom uvedlo, že jim rodiče nikdy nepředčítali. To je každé deváté dítě!
„Někdy je těžké číst malým dětem,“ popisuje Petra Miterová. „Existuje spousta pohádkových knížek, ale jen málo z nich je uděláno tak, aby malé děti bavily. Většinou je v nich hodně textu, to přitom není pro mrňata zásadní. Potřebují obrázky a vyprávění kratší, nevydrží se soustředit na klasickou pohádku Boženy Němcové, byť je krásná a napínavá. Někdy zas mají knížky úplně nevhodné ilustrace, které bych kvalitou přirovnala, s prominutím, k fialové krávě, “ rozohňuje se Petra Miterová, „copak třeba domečky mohou být tak mrňavé, že každá postavička dosahuje hlavou až do patra? Nebo blechy velké minimálně jako žába? Občas mám pocit, že jsou to spíš karikatury než ilustrace.“
Příkladem knížky, jejíž tvůrci si jsou vědomi potřeb a preferencí dětí a zároveň dodržují určitá pravidla pro jejich grafické ztvárnění, jsou knihy Pohádka za Pohádkou od NOVADIDA. Pohádky jsou v podstatě notoricky známé a vychází z lidové slovesnosti, například O Smolíčkovi, O červené Karkulce, O perníkové chaloupce. Jsou však upraveny tak, aby se hodily ke čtení a předčítání menším dětem. Nejsou zahlceny textem, ten je vykrácen tak, aby zachycoval vše podstatné v ději, ale vynechal popisy a „vycpávková“ místa. Všechno ostatní je řečené obrazem od akademické malířky Zdeňky Krejčové. Pohádky jsou zpracované didakticky, každá pohádka při rozevření dvojstránky má vlevo ilustraci a vpravo text, který s ní souvisí, proto mohou malé děti i bez znalosti čtení vyprávět děj podle obrázků. Čtení s porozuměním je zase motivováno doprovodnými otázkami, které mohou být inspirativní nejen pro děti, ale i pro rodiče.
