Paní Miroslavě Kratochvílové je 56 let a je to velmi vitální dáma, do které by nikdo na první pohled neřekl, že jí potíže spojené s přechodem málem vzaly radost ze života.
„Nikdy jsem neužívala žádnou hormonální antikoncepci, vždy jsem se hormonům vyhýbala. Ve 48 letech ale přišla menopauza,“ začíná paní Miroslava popisovat svůj příběh. „Najednou mi začala chybět vitalita a chuť do života. Začaly se projevovat návaly horka, pocení, únava, podrážděnost, nespavost, deprese. Těžko jsem se s tím smiřovala, ale věděla jsem, že nejsem jediná a každá žena si tím prošla, nebo prochází,“ uklidňovala se zprvu paní Miroslava a snažila se potíže překonat: „Pociťovala jsem však čím dál větší únavu, vyčerpanost, nervozitu a hlavně mě začaly bolet klouby. Od dětství jsem hodně sportovala, věnovala jsem se běhu. Dokud jsem nebyla v přechodu, tak se mi běhalo lépe. Menopauza mi vzala všechnu sílu. Nechtěla jsem se ale vzdát svého snu zaběhnout půlmaraton a maraton.“
Paní Miroslava se rozhodla přechodu postavit a s příznaky 
bojovat: „Své pocity, že se necítím dobře, chybí mi vitalita a chuť do života, jsem sdělila MUDr. Jenšovskému, ke kterému chodím na pravidelné kontroly se štítnou žlázou do Vojenské nemocnice. Nechal mi udělat denzitometrii. Potvrdila se mnohočetná lokalizace osteoporózy. Byla mi doporučena návštěva gynekologa a hormonální substituce.“
V tu chvíli Miroslavě vůbec nevadilo, že bude užívat hormonální substituci: „Naopak jsem byla ráda, že konečně budu mít sílu a budu moci běhat. Že se znovu vrátím do života!“ Začátky léčby sice nebyly jednoduché, ale brzy se vždy spravilo a Miroslava začala opět běhat: „Ze začátku mi nebylo dobře, ale bylo mi sděleno, že to k tomu patří. Do dvou týdnů opravdu nežádoucí účinky polevily. Navíc jsem zpozorovala, že se mi zlepšila kvalita vlasů a vypnula se pleť. Letos v lednu to je už 6 let, co hormonální substituční léčbu užívám. Chtěla bych moc poděkovat MUDr. Jenšovskému, který mi pomohl hormonální substitucí znovu se vrátit do života. Hlavně jsem si mohla splnit svůj sen – zaběhnout maraton!“
Miroslava shrnuje svoje aktuální dojmy: „Nyní se cítím skvěle, plná radosti do života. Znovu cítím vitalitu, sílu, energii, klouby mě nebolí a můžu sportovat, běhat a to mne nabíjí a žene dál. Vím, že je to vše doslova běh na dlouhou trať, ale pokud něčeho chce člověk dosáhnout, tak musí bojovat! Žijeme jednou, tak proč si toho nedopřát, pokud to jde.“
