V novém českém filmu Burácení ztvárňujete roli traktoristy. Byla to první role, kterou jste v životě vzal?
Ne, když jsem byl mladý chlapec, hrál jsem valcíře, který válcuje plech. To mi bylo sedmnáct, osmnáct roků. Tu roli jsem získal proto, abych nemusel dlouhé hodiny čekat na svého otce, který v tom filmu tenkrát hrál.
A později nebyly nabídky, nebo už jste hrát nechtěl?
Nejdříve jsem nechtěl a později nebyly nabídky, prostě se to tak sešlo.
Měl jste před natáčením Burácení zkušenost s řízením traktoru?
Ano, když jsme byli s gymnáziem na bramborové brigádě, dostal jsem se k téhle činnosti. Ale tenkrát jsem se příliš neosvědčil. Můj tehdejší příjem činil dvě koruny a devadesát haléřů.
Jaká byla spolupráce s panem režisérem Adolfem Zikou?
Výborná. Během vzniku filmu se sešli samí výborní lidé. Navíc jsem viděl jednu překrásnou motorku, která byla pro tento film vyrobená. Z celého natáčení jsem měl vrcholně profesionální dojem. Je třeba si uvědomit, že naposledy jsem byl na natáčení s mým otcem před třiceti lety. Od té doby se změnilo všechno. Jsou lepší podmínky, technika, ta práce je úplně jiná.
Jak vás oslovil scénář?
Jsem velmi zvědavý, jak to bude zrealizované, protože scénář vychází víceméně i z osobních zážitků pana režiséra.
Kdyby přišla další nabídka na větší roli, uvažoval byste o tom?
Určitě bych se hodně rozmýšlel. Protože filmování je hrozně únavné. Natočí se záběr, který má pět sekund, pak se přestavuje celá scéna a vy máte dvě hodiny čas. Tak si tam chodíte, čtete si knížku, nebo jste zavřený v přívěsu. Nezdá se mi to být úplně tvůrčí tvorba.
Nedávno skončilo vaše české turné se skupinou Fragile. Jednou ze zastávek byla také Praha. Jaký dojem jste měl z koncertu?
Já se vždy těším na místní publikum, které je velmi kultivované a něco pro něj znamenám, což mi dává najevo, takže ten zážitek byl velmi kladný.
Vy už s Fragile vydáváte druhou desku, ta první tedy musela být hodně úspěšná…
Ano, byla velmi úspěšná. Takže když jsme se rozhodli, že pojedeme druhé turné, řekli jsme si také, že vydáme druhou desku.
Na křtu prvního alba jste říkal, že vůbec nebylo jednoduché secvičit všechny hlasy dohromady. Je už to pro vás teď jednodušší?
Ne, je to stále velmi těžké. Ale všechno důležité má na starosti náš kapelník, pan Braňo Kostka, takže já jsem pak pouze v roli interpreta, což je o něco jednodušší.
Baví vás vystupování s Fragile víc než normální koncerty?
Někdy mám pocit, že mě to baví víc, než s klasickou rockovou kapelou. Ale po delším čase účinkování s tímto vokálním sdružením mi zase kapela chybí.
Pří své práci hodně cestujete, spíte v různých hotelích. Je něco, co vám nesmí nikdy chybět?
Ne, já nic nepotřebuji. Snad jen vodu a fresh juice, což jsou takové ty základní malichernosti. Ale že bych potřeboval něco velmi speciálního, to ne.
Jak nejraději relaxujete?
Spánkem. Mám ho nejraději ze všeho relaxu.
Když jste delší dobu na cestách a není s vámi rodina, používáte ke komunikaci nějaké moderní technologie na internetu, nebo jen telefon?
Zatím jen telefon, syn je maličký a nedá se s ním příliš komunikovat. Přiběhne k telefonu a poví „papá, pošli mi pusu,“ a mně to úplně stačí.
Synovi budou skoro tři roky. Už v něm vidíte svůj otisk?
Ne, já ani nemám pocit, že se mi podobá. Myslím, že je podobný spíš mamince.
Čím vám dělá radost?
Úplně vším. I když zlobí, tak je také zlatý, násobí se to navzájem. Jsem rád za každé slovíčko a za každou akci, kterou vyvede, a myslím si, že v tomto se neliším od jiných lidí, kteří mají úplně stejné pocity.
